Birma Vás okouzlí...Něžná tvář, hluboký temně modrý pohled očí, ze kterých na vás vyzařuje vyrovnanost, harmonie a klid. Úžasně vystínovaná tvář vyvolává dojem dokonalosti. Pohled na sněhově bílé ponožky všech čtyř tlapek prozrazuje, že birmička je skutečná aristokratka a její vznešenost napovídá o čemsi nadpozemském.

A je to tak. Posvátná birma se pyšní jednou z nejkrásnějších legend, která jako by posvětila skvělou povahu tohoto plemene.

Dávný život v klášteře

K tomuto impozantnímu plemeni existuje přenádherná legenda. Říká se, že posvátné birmy žily v Tibetu v naprosté harmonii s tibetskými mnichy, vyznávajícími náboženství kittah, uctívající boha Song–Hyo a bohyni Tsun Kyan–Kse, která měla nádherně safírově modré oči. Kočky, které zde žily, byly bílé a žily jich pospolu celé stovky. Tito mniši kočky uctívali a žili společně v přátelském vztahu. Věřili, že po smrti se jejich čistá duše převtělí do těl bílých koček. Tento klášter byl jednoho dne napaden loupežníky ze Siamu. Mnoho mnichů bylo tehdy zabito. Mezi nimi i starý mnich Mun–Ha, který rád rozjímal před zlatou sochou bohyně a společnost mu dělal jeho oblíbený kocour se žlutýma očima jménem Sinh. Říká se, že když měl vydechnout naposled, na jeho tělo vyskočil Sinh a podíval se na vyobrazení bohyně. V tu chvíli mu zmodraly oči a jeho čenich, uši, nohy a ocas získaly tmavší odstín. Pouze tlapky, jimiž se dotýkal svého pána, mu zůstaly bílé, jako znamení mnichovy čistoty. Po tomto aktu se kocour podíval směrem k branám kláštera, které se mnichům podařilo zavřít, čímž bylo rabování zastaveno. Kocour pak nehybně seděl před sochou bohyně celých sedm dní o hladu a žízni, pak zemřel. Duši zesnulého pak odevzdal bohyni. Téhož dne se všechny chrámové kočky proměnily svým zabarvením stejně jako Sinh. Tato legenda hovoří o oddanosti kočky svému pánu, o zrození posvátných koček z Barmy a říká se, že každou kočku doprovází po smrti mnich.

 Francie

Z dostupné literatury se dozvídáme, že posvátné birmy se dostaly z Barmy do Francie kolem roku 1900. Jednalo se o chovný pár z Asie, ale nezachovali se po něm žádní potomci. Jedna z verzí je, že předkem birem byl kočka kříženec siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky. Ta byla i s kocourem dovezena jako poděkování Francouzi Augustovi Paviemu a anglickému majorovi Gordonu Russellovi za pomoc při útěku z Tibetu přímo tibetskými mnichy. Kocour nepřežil a březí kočka měla dát základ chovu posvátných birem na starém kontinentu. Existují i důkazy (rodokmeny) o tom, že byly přikřižovány dlouhosrsté kočky s barevnými odznaky s neznámým původem.

 Nejpravděpodobnější je, že francouzští chovatelé získali toto plemeno křížením. První rodokmen sestavila posuzovatelka FIFe Hanne Sofie Sneum. Z něho plyne, že první známou kolébkou posvátné birmy je podle všech doložených důkazů Francie.

 Před druhou světovou válkou byly birmy získávány především křížením s angorskými kočkami. Chov koček válka zasáhla a jako téměř všechna plemena i birmy byly ohroženy. Po válce byla ke šlechtění používána i jiná plemena, jako jsou perské, balinéské i siamské kočky.

 Dnes se přikláníme k tomu, že plemeno vzniklo ve Francii křížením různých plemen. Právě v kolébce vzniku tohoto plemene bylo r. 1925 i uznáno a teprve poté bylo rozšířeno do ostatních evropských států a USA. Toto plemeno se v současnosti řadí mezi velice oblíbené nejen pro svůj tajemný vzhled, ale i pro skvělou vyrovnanou povahu.

Zdroj: www.ifauna.cz